Bezkolencové louky se vyskytují na střídavě vlhkých, zejména jílovitých půdách. Převládají traviny – metlice, kostřavy, medyněk a lipnice. Dominantní travinou může (ale nemusí) být bezkolenec. Z kvetoucích bylin se vyskytuje bukvice lékařská nebo čertkus luční. Bezkolencové louky byly v minulosti silně postiženy odvodněním, kdy byly nahrazeny kulturními porosty nebo druhově chudými typy ovsíkových luk. Ze vzácnějších druhů zde roste vrba rozmarýnolistá.

Pcháčové louky jsou význačné vysokým vzrůstem trav a ostřic, z bylin zde rostou blatouchy, rdesna a pcháče. Vyskytují se na místech s vysokou hladinou podzemní vody a na glejových půdách, na místech pravidelně sečených. Na pcháčových loukách se vyskytuje celá řada vzácných rostlin, např. prstnatec májový, tolije bahenní, upolín nejvyšší nebo starček potoční. Tužebníková lada vznikají z pcháčových luk při ponechání ladem. Na rozdíl od pcháčových luk převládají vysoké širokolisté byliny – tužebník jilmový nebo vrbina obecná, z travin skří­pina lesní.

Slatinné louky se suchopýry a rašeliníky najdeme většinou jako okrsky v pcháčových loukách na prameništích a silně podmáčených místech. Typické jsou pro ně ostřice – ostřice obecná, prosová, šedavá, ježatá a další. V rašeliníku roste drobná rosnatka okrouhlolistá, v tůňkách se stojatou vodou najdeme vachtu trojlistou.

Druhově bohaté mohou být i litorály rybníků, které nejsou přesazené rybami. V členitějších společenstvech tak roste kromě orobince a rákosu také halucha, žabník, kosatec a různé druhy ostřic. Vodní plochy s lakušníky a úzkolistými rdesty jsou na Podblanicku vzácné – právě  pro silné zarybnění většiny vodních ploch. Vodní rostliny tak najdeme spíše v tůních, které byly často vytvořeny z iniciativy ochrany přírody. Na okrajích tůní rostou přesličky, mochna bahenní a přímo v tůních nezřídka zelené řasy parožnatky.